Ende der Riten




Lucius lernte - als Ewiger - wie stark die Außenwelt verschieden war von der Akademikerwelt des Ringsystems. Ein System von abgeschotteten Industrie-Anlagen, Agrar-Regionen, Energie-Gewinnungsbauten und dazwischen hunderte bis tausende Kilometer verwildernde Brache - nur durchschnitten von automatisierten Transportsystemen. Die Menschen in den Dörfern lebten sehr altertümlich und lieferten ihre Kinder im Alter von 7 Jahren in der nächst gelegenen Stadt ab. Und hörten nie wieder von ihnen. Am Tag vor dem Auszug der Kinder feierten alle ein großes Fest und jedes Kind bekam zum Abschied von seinen Eltern, Geschwistern und zurückbleibenden Freunden eine gehörte Tracht Prügel verpasst. Damit sie nicht vergaßen, dass es ein großes Glück war, für die Stadt auserwählt zu sein. Die Kinder hatten kein Heimweh nach ihrem Dorf, weil sie dort auch sonst sehr hart behandelt wurden, in den Städten war man deutlich freundlicher zu ihnen, Prügel gab es nur zu besonderen Anlässen und auch nie so stark, dass Knochen brachen. Die Städte selbst waren alle sehr ähnlich aufgebaut. Am Rand ein Kreis von Hochhäusern, in jedem lebten 50.000 Menschen. Im Zentrum eine riesige Parklandschaft, in welche die Menschen strömen konnten und sich versammeln. Unterirdisch unter allem ein Komplex aus Arbeitsstätten, wobei das Meiste von Maschinen autonom erledigt wurde. Im Alter von 11 Jahren verließen die intelligentesten Kinder jedoch die Stadt und wurden in das Ringsystem gebracht, um zu studieren. Sie mussten die letzten Kilometer alleine laufen, ohne Begleitung der Erwachsenen und wussten nicht, was sie wirklich erwartete. Es sollte ihnen dort viel besser gehen als in den Städten, das ahnten sie. Kein Student verließ je wieder das Ringsystem, so konnte keiner in den Städten oder gar den Dörfern erzählen, wie es dort wirklich zuging. Aber die Städter und die Dörfler dachten schon, dass es dort sehr gut zu leben sein musste, denn es kam ja keiner zurück. Zumindest konnte Lucius keinen einzigen Fall ausfindig machen. Die 450 verlorenen Studenten waren allesamt im Ringsystem gestorben und folglich aus der Statistik getilgt worden. Den anderen Studenten ging es im Ringsystem so gut, dass sie nie Heimweh nach der Stadt oder Dorf ihrer Vergangenheit hatten. Sie vermissten die Misshandlungen nicht und auch nicht die Kälte im Winter und die Hitze des Sommers. Nicht den Hunger und den Geschmack einfachsten Essens, nicht die harte körperliche Arbeit ohne Dank und eigentlich auch ohne Sinn, denn alles konnten Maschinen nachweislich besser. Sollten einige von ihnen das Verschwinden von Mitstudenten und was ihm vorausging geahnt haben, so ignorierten sie es wohl. Wer konnte es ihnen verdenken. Es traf nur Einzelgänger, die sich mit ihrem Verhalten selbst zum Ziel gemacht hatten. Außerdem kritisierte man Bewohner der inneren Ringe nicht, es war nicht verboten aber nicht üblich. Und die Täter übertrieben es ja nicht. Nachdem Lucius seinen Bericht “Über das Verschwinden der 450, die Ursachen und Täter” dem Rat übertragen hatte, gab es die Vorfälle nicht mehr. Zumindest nicht mehr nachweisbar im Ringsystem. Was in den endlosen unterirdischen Gängen der Städte passierte, entzog sich seinem Zugriff. Doch er konnte nichts weiter tun und deshalb ließ er es. Immerhin hatte er dafür gesorgt, dass die Studenten sicher waren.

As an eternal, Lucius learned how much the outside world was different from the academic world of the ring system. A system of isolated industrial plants, agricultural regions, energy production buildings and in between hundreds and thousands of kilometers of wilderness wasteland - only average of automated transport systems. The people in the villages lived very ancient and delivered their children to the nearest town at the age of 7. And never heard from them again. The day before the children moved out, everyone celebrated a big party and each child was given a good beating to say goodbye to his parents, siblings and friends who stayed behind. So that they did not forget that it was very lucky to be chosen for the city. The children were not homesick for their village because they were treated very harshly there, in the cities they were much friendlier to them, beating was only on special occasions and never so strong that bones broke. The cities themselves were all very similar. On the edge a circle of high-rise buildings, 50,000 people lived in each. In the center, a huge park landscape, into which people could pour and gather. A complex of workplaces underground, with most of the machines done autonomously. However, at the age of 11, the smartest children left the city and were brought into the ring system to study. They had to walk the last few kilometers on their own, without the supervision of the adults, and did not know what to expect. They should be doing much better there than in the cities, they guessed. No student ever left the ring system again, so nobody in the cities or even the villages could tell how things really went there. But the townspeople and the villagers already thought that it had to be very good to live there, because nobody came back. At least Lucius couldn't find a single case. The 450 lost students had all died in the ring system and were consequently deleted from the statistics. The other students were doing so well in the ring system that they were never homesick for the town or village of their past. They did not miss the abuse, nor the cold in winter and the heat in summer. Not the hunger and the taste of the simplest food, not the hard physical work without thanks and actually without meaning, because machines were demonstrably better at everything. If some of them suspected the disappearance of fellow students and what preceded them, they probably ignored it. Who could blame them? It only hit loners who had made themselves their own behavior with their behavior. In addition, residents of the inner rings were not criticized, it was not forbidden but not common. And the perpetrators are not exaggerating. After Lucius transferred his report "On the disappearance of the 450, the causes and perpetrators" to the Council, the incidents no longer existed. At least no longer detectable in the ring system. What happened in the city's endless underground passages was beyond his grasp. But there was nothing more he could do, so he left it. After all, he had made sure that the students were safe.

Jako věčný se Lucius dozvěděl, jak moc se vnější svět lišil od akademického světa prstencového systému. Systém izolovaných průmyslových závodů, zemědělských regionů, budov na výrobu energie a mezi stovkami a tisíci kilometry pustiny - pouhý průměr automatizovaných dopravních systémů. Lidé ve vesnicích žili velmi starověku a své děti předávali ve věku 7 let do nejbližšího města. A nikdy od nich neslyšel. Den před tím, než se děti odstěhovaly, každý oslavil velkou párty a každé dítě dostalo dobrý bití, aby se rozloučilo se svými rodiči, sourozenci a přáteli, kteří zůstali. Aby nezapomněli, že pro město bylo velké štěstí. Děti nebyly pro svou vesnici doma, protože se s nimi zacházelo velmi tvrdě, ve městech k nim byly mnohem přátelštější, bití byla jen při zvláštních příležitostech a nikdy nebyla tak silná, že se kosti zlomily. Samotná města byla velmi podobná. Na okraji kruhu výškových budov žilo v každé z nich 50 000 lidí. Uprostřed obrovská parková krajina, do které se lidé mohli nalévat a shromažďovat. Komplex pracovišť v podzemí, s většinou strojů prováděných samostatně. Ve věku 11 let však nejchytřejší děti opustily město a byly přivedeny do kruhového systému ke studiu. Posledních pár kilometrů museli projít sami, bez dozoru dospělých, a nevěděli, co očekávat. Měli by tam dělat mnohem lépe než ve městech, hádali. Žádný student nikdy neopustil prstencový systém, takže nikdo ve městech ani ve vesnicích nemohl říci, jak se tam opravdu stalo. Měšťané a vesničané si však mysleli, že tam musí být velmi dobré, protože se nikdo nevrátil. Alespoň Lucius nemohl najít jediný případ. Všech 450 ztracených studentů zemřelo v kruhovém systému a bylo proto ze statistik odstraněno. Ostatní studenti si v kruhovém systému vedli tak dobře, že nikdy nebyli doma pro město nebo vesnici své minulosti. Nenechali si ujít zneužívání ani chlad v zimě a horko v létě. Ne hlad a chuť nejjednoduššího jídla, ne tvrdá fyzická práce bez poděkování a vlastně bez smyslu, protože stroje byly prokazatelně lepší ve všem. Pokud někteří z nich měli podezření na zmizení ostatních studentů a co jim předcházelo, pravděpodobně to ignorovali. Kdo je mohl obviňovat? Zasáhlo to pouze samotáře, kteří se chovali svým chováním. Navíc obyvatelé vnitřních prstenů nebyli kritizováni, nebylo to zakázáno, ale nebylo běžné. A pachatelé nejsou přehánění. Poté, co Lucius předal Radě zprávu o „zmizení 450 příčin a pachatelů“ Radě, incidenty již neexistovaly. Alespoň již není detekovatelný v prstencovém systému. To, co se stalo v nekonečných podzemních chodbách ve městě, bylo mimo jeho pochopení. Ale nemohl nic jiného udělat, takže to nechal. Nakonec se ujistil, že studenti jsou v bezpečí.